jev vzniku elektrického proudu v uzavřeném vodivém obvodu při změně magnetického toku, který jím prochází
Vzorec Lorentzovy síly: F = q·v·B·sin(α) — síla působící na nabitou částici v magnetickém poli, závisí na náboji, rychlosti, magnetické indukci a úhlu mezi nimi
Síla působí na náboj q, pohybující se rychlostí v v magnetickém poli B, pod úhlem α k směru pole. Je maximální při α = 90°, nulová při α = 0°.
Vzorec Ampérovy síly: FA = I·l·B·sin(α) — síla působící na vodič s proudem v magnetickém poli, závisí na proudu, délce vodiče, magnetické indukci a úhlu mezi nimi
Síla působící na vodič délky l s proudem I, umístěný v poli B pod úhlem α. Směr je určen pravidlem levé ruky.
Vzorec magnetického momentu smyčky: M = I·S·B·sin(α) — moment působící na smyčku s proudem v magnetickém poli, závisí na proudu, ploše smyčky, magnetické indukci a úhlu mezi normálou a polem
Moment působící na smyčku plochy S s proudem I v magnetickém poli B. Zajišťuje rotaci smyčky a je základem fungování elektromotorů.
Vzorec magnetického toku: Φ = B·S·cos(α) — součin magnetické indukce, plochy povrchu a kosinusu úhlu mezi směrem pole a normálou k povrchu
Magnetický tok Φ — to je počet čar magnetické indukce, které procházejí plochou S pod úhlem α. Čím větší je pole a plocha, tím vyšší je tok. Je maximální při α = 0°.
Vzorec intenzity magnetického pole: H = I / (2·π·r) — závisí na síle proudu a vzdálenosti od vodiče
Intenzita H závisí na síle proudu I a vzdálenosti r od vodiče. Čím blíže k vodiči — tím silnější je pole. Směr podle pravidla pravotočivé šroubovice (pravidla Ampérova).
Vzorec indukovaného EMF: εF = –N·ΔΦ/Δt — elektromotorická síla je úměrná rychlosti změny magnetického toku procházejícího obvodem
EMF vzniká při změně magnetického toku procházejícího obvodem. N — počet závitů, ΔΦ — změna toku, Δt — časový interval. Znak mínus odráží protipůsobení (Lenzův zákon).
Vzorec EMF vlastní indukce: ε = –L·ΔI/Δt — elektromotorická síla, vznikající při změně proudu v obvodu, úměrná indukčnosti a rychlosti změny proudu
EMF vzniká při změně proudu v obvodu s indukčností L. ΔI — změna síly proudu, Δt — časový interval. Vlastní indukce — jev generování EMF v samotném obvodu.
Vzorec energie magnetického pole cívky: WM = (L·I²)/2 — energie uložená v cívce s indukčností při průtoku proudu
Energie se hromadí v cívce s indukčností L při proudu I. Je úměrná čtverci proudu — stejně jako kinetická energie v mechanice.
Vzorec energie magnetického pole: WM = Φ·I / 2 — energie uložená v cívce, vyjádřená magnetickým tokem a silou proudu
Vzorec se používá, když je znám magnetický tok Φ a proud I. Udává ekvivalentní energii pole pomocí parametrů obvodu.
Vzorec energie magnetického pole: WM = Φ² / (2·L) — energie uložená v cívce, vyjádřená čtvercem magnetického toku a indukčností
Užitečné při výpočtech, je-li znám tok pole a indukčnost. Používá se v teorii kmitů a rezonančních obvodech.