Stručný průvodce fyzikou

F — síla interakce mezi bodovými náboji; q₁ a q₂ — velikosti nábojů, r — vzdálenost mezi nimi; k — koeficient úměrnosti: 9·10⁹ N·m²/C². Síla se zmenšuje nepřímo úměrně čtverci vzdálenosti.

E — intenzita elektrického pole, vytvářeného nábojem q ve vzdálenosti r. Ukazuje, jakou sílu pole působí na jednotkový kladný náboj. Vektor E směřuje od kladného náboje, k zápornému — podle definice pole.

A — práce při přemístění náboje q v homogenním poli E na vzdálenost d. Pokud je pohyb podél pole — práce je kladná, proti poli — záporná. Souvisí se změnou potenciální energie.

Energie interakce dvou nábojů ve vzdálenosti r. Při oddálení do nekonečna se energie blíží nule. Znaménko závisí na znaménkách nábojů: přitažlivost nebo odpudivost.

Potenciál — energie připadající na jednotkový kladný náboj. k·q/r — vzorec pro bodový náboj, E·d — pro homogenní pole. Relativní veličina: udává se vzhledem k vybranému bodu.

Přemístění náboje q mezi body s potenciály φ₁ a φ₂. Práce je kladná, pokud je pohyb ve směru nižšího potenciálu. Záporná — pokud proti elektrickému poli.

Energie W = ½·q·φ — to je energie, akumulovaná v elektrickém poli, vytvořeném nábojem q na potenciálu φ. Nepatří k potenciální energii samotného náboje. Koeficient ½ vzniká kvůli postupnému hromadění náboje: během nabíjení potenciál narůstá od 0 do φ. Vzorec popisuje práci potřebnou k úplnému nabití vodiče nebo kondenzátoru.

q — náboj na deskách; C — kapacita kondenzátoru; U — napětí mezi deskami. Čím větší napětí a kapacita — tím více akumulovaného náboje.

C — kapacita; ε — relativní dielektrická konstanta; ε₀ — elektrická konstanta; S — plocha desek; d — vzdálenost mezi nimi. Vzorec ukazuje závislost kapacity na geometrii a materiálu.

W — energie, akumulovaná v elektrickém poli kondenzátoru. Varianty vzorce závisí na známých veličinách: kapacitě, náboji, napětí. Energie je rozložena v objemu mezi deskami.